Polovina července znamená pro fanoušky hudební extrémistiky vždy jediné. Sbalit hadry, kterým bude slušet přeliv z červeného bahna a vyrazit směrem na Trutnov, aby mohli na několik dní lézt na pódium a vrhat se pod něj, běhat v kruhu, obnažovat se, trýznit si uši, přátelit se, pařit, dlabat veganské papáníčko nebo si jen tak nechat propláchnout škebli důkladnou duševní hygienou. Zkrátka dělat vše co tento festival s magnetizující atmosférou dovoluje a umožňuje.

A tak i já uháním ve čtyřkolce z Plzně daleko na severovýchod. V Trutnově mě vítají již etablovaní jedinci s informací, že právě dohráli KEITZER a že to opravdu stálo za to. Inu nemám důvod nevěřit, mávají mi pod rypáčkem čerstvě koupeným hudebním nosičem, a tak se rychle dekuji do areálu, abych nepřišel o nějaký další klenot. Právě zvučí maskované duo zvané FUCKSAW, které provází hutné elektronické spodky zvoucí k čilému hopsotu. Pro dvojici je chyrakteristický sytý prasečí ryk vokalisty a kytarista, který ve svém nástroji musel mít zákonitě minimálně tři hnízda čmeláků. Minimálně tomu odpovídal zvuk, který vyluzoval, a o nic kvalitnější nebyla ani grindo-tekkno produkce celku. Dalším hrajícím je španělská old schoolová bruska DISTURBANCE PROJECT. Ty OE hostil i před dvěma roky a od té doby se ve spěšném sypacím grindíku příliš nezměnilo. Doufám, že další jejich reparát, přijde nejdříve za více jak pět let a bude mít lepší výsledek než jejich vystoupení tento rok.

České barvy  v odpoledni hájí čerstvě patnáctiletí CEREBRAL TURBULENCY, kteří se akorát na prahu puberty rozhodli kapelu ukončit. Na současné velmi dynamické fyziognomii kapely je znát snaha udržet kapelu všemi dostupnými prostředky pohromadě. V jejich poslední sestavě vidím Peťáka, bývalého baskytaristu éteriků z ENDLESS se svoji bezpražcovou baskytarou, který sekunduje slušné artilerii bicí soupravy. Thrashující-grindový náklad, jak se sluší a patří, trochu rozvířil kotel a vytvořil tak dobrý základ na první výživnější chod pátečního dne. Tím byla crust‘n’rollová mlátička ze stejného okresu, která nesdílí s CEREBRAL TURBULENCY jen geografické působiště, ale i pubertální věk. Patnáctiletá ostravská macho parta MALIGNANT TUMOUR se předvedla v tom nejlepším světle. Špinavá rocková jízda podpořená pravověrnou image působila na prostor pod scénou jako vysokootáčkový mixér. Rázem byli lidé v pohybu, cákali sebou na stage a stékali dolů, hulákali chytlavé refrény s chlapáky na prknech a přinesla asi nejvíce práce securitas udržující pořádek na scéně za celé odpoledne. Nové skladby mají silný tah na branku, Bilosův poctivě vychlastaný vokál je jedním slovem neodolatelný, image v tomto případě neodmyslitelná a ačkoliv mám raději civilnější model kapel – k MALIGNANT TUMOUR to zkrátka sedí jak hrnec na prdel.

I následný set zaznamenal u opticky zaplněného údolí velký úspěch. Dalšími paními na broušení  totiž byly gejši z dalekého Japonska zvané FLAGITIOUS IDIOSYNCRASY IN THE DILAPIDATION. Když jsem viděl jak se maličké slečny lopotí na obscenské pódium držíce nástroje, které byly téměř stejného vzrůstu jako ony, bylo mi jich trochu líto - následujících pět minut mě ale ujistilo, že nemá být proč. Obscínské publikum totiž tomuto fatálnímu kombu doslova žralo z ruky. Ačkoliv Tomoko za bicími nebyla téměř vidět a Kanoko měla co dělat, aby se svojí tělesnou konstitucí dosáhla na první pražec, rozhodně se nedalo říci, že by slečny nebylo slyšet. Grind metalová smršť, podpořená japonským vlasovým mlýnem made be the Kyoko, s nasranou asijskou vamp-bárbínkou u mikrofonu rozhodně zanechala z celého Obscene jeden z nejvýraznějších zážitků.

Švábští sousedé EXTREMENTORY GRINDFUCKERS tak neměli jednoduchou startovní pozici. Laťka byla nastavena. První kapela, která letos vytáhla na Obscenské pódium klávesy si s tím však nedělala hlavu. Jakmile odpálila set, jehož hlavní nosnou páteř tvoří grindové covery známých melodií, dočkala se vděčných reakcí. Kapela, kde je zábava až a prvním místě si přístupem i nasazením získala své věrné. To po nich přicházející MESRIE tak masově zaujmout nedokázali. Kanadský grind, kterému dominuje vokalista, jehož byste zařadili spíše na matfyzáckou kolej, spustil svůj přímočarý obhroublý brusný kotouč, s poněkud akustickým počátkem, do již prořídlejšího davu a ani ve mně nezanechal nějaký hlubší dojem.

Lidé se začali vracet až na švédské grindcorové komando SPLITTER. Jedna z nejmladších kapel letošního ročníku si svoji festivalovou premiéru odbyla již před dvěma roky. Jejich našlápnutý set překypoval mladickým entusiasmem i nespoutanou energií a jasně deklaroval, že sociálně kritický grindcore položený na tradičních hudebních kořenech má kam růst a kam se vyvíjet. Pro mě osobně se jednalo jednoznačně o nejsilnější set pátečního dne. Po SPLITTER přichází další chuťovka. One man show zvané PUTRID PILE. Když si Shaun LaCanne chystal své fidlátka budilo to úsměv, který zmrznul na rtech s prvními tóny jeho setu. Malý zavalitý brýlatý muž sám na velkém pódiu rozpoutal brutal death metalové peklo. Technicky vyšperkovaná kytara, bestiální guttural vokály a nehorázné automatové sypanice tahají na pódium další a další jumpery. Shaun se rozhodně nemusel cítit na pódiu osamoceně. Na konci setu jsem musel chtíc nechtíc smeknout, rozpoutat podobnou jízdu v jediném človíčkovi, to chce fištrón pánové! Z kuloárů festivalu mohu vypustit i to, že Shaun si s kelímkáčem poctivě odestál každou kapelu v pravé části stage – zřejmě vyhlížel lidi, které by do svého ansámblu draftoval.

Večer se blížil do finále, nicméně u mě minulé dva sety nastavily laťku, kterou již nikdo nepokořil. Rozhodně ne němečtí COCK AND BALL TORTURE se svým pomalu se valícím goregrindem, kde se stěží hledalo zajímavé místo. Velmi podobně na tom v mých zmlsaných ouškách jsou i žánrově spříznění švédští REGURGITATE. Při jejich setu bičuje areál červencový deštík za občasného přispění nebeského stroboskopu, který mnohé fanoušky zahání pod přístřeší. Vrchol večera v podání aktivistů AGATHOCLES vyznívá také dosti řídce. Kapele nelze upřít zásluhy v myšlenkových proudech, které jejich hudbu obtáčejí, nicméně na mě jejich set působil tak, že hudbu AGATHOCLES řeší až na druhém místě. Obhroublejší punk, který produkoval,i však pod pódiem své věrné zastánce našel.

Death metaloví DEMONICAL rozhodně zvýšili kadenci v kopácích i v intenzitě předkládaného materiálu. Výtečně šlapající přímočarý death metal byl po předchozím dvouhodinovém martyriu doslova balzámem na duši. Jihočeský kult zvaný ISACAARUM nastoupil ihned po nich a musím uznat, že jsem se zase po delší době celkem dobře bavil. Chymusova sebranka oděná do post-apokalyptické módy z MadMaxe prala do celkem početného zástupu zbývajících  přeživších grindové divadlo založené hlavně na zpěvákově bavičském talentu a schopnosti na sebe strhnout veškerou pozornost. Chymus nastoupil v jakési svěrací kazajce doplněné svářečskými brýlemi, které ozdobil laserovými ukazovátky, což na pódiu plném syntetické mlhy působilo velmi efektně. Vizuálně sice méně zajímavý, o to však hudebně nápaditější, je švýcarský experimentálně grindový samorost SPECK. Několik málo v dešti přežívajících je odměněno velkou dávkou živelného grindcoru silně prorostlého jinými žánry. V největší míře se tu vyskytuje indutrial a noise, v menši sludge tématika a jiné. Pro mě velmi příjemné překvapení, po kterém se vydávám do deštivé noci hledat vhodné místo na složení hlavy.